Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aktualizováno: 26.08.09


Protože jsem už velkej kluk, panička mi spáchala vlastní stránečky a tímto Vás tu tedy vítám!


Určitě všichni dobře znáte mýho skorobráchu skoropointra Majkyho, ale o mě toho většina moc neví. Takže, narodil jsem se 28.12.1999 někde na jihu, ale není to na mě moc znát, jelikož jsem krémový, místy žluťounký. Jsem sice labrador, ale bez PP, takže panička říká, že jsem vlastně vořech se vzhledem labradora. A ani to zas tak moc ne. Z labrouše mám prý jen typ srsti, lásku k vodě a žrádlu a tloušťku.:-)

A je tedy fakt, že jako správný labrador miluju papáníčko, papaníčko, ale hlavně papáníčko. Taky jsem dle toho vypadal. Vážil jsem úctyhodných 51kg. Krom jídla miluju vodu, v jakémkoli množství a stavu, psí kámoše a samo i ty lidský.

Osm let jsem si krásně žil s páníčkama, lenošil na gaučíku či v postýlce, obploužil jsem Obrazeksi svým tempíčkem náš pidi parčíček, čmuchal si o stošest a ničím a hlavně nikým jsem se nenachal vytrhnout z mého (ne)rytmu. Ovšem potom si páníček našel takovou strašně akční slečnu s ještě akčnějším psem. Občas jsem byl tedy vzat na nějaký ten výletík s ostatními psími kámoši, což se mi i docela líbilo, ale taky jsem se těšil zpátky na svoje křeslo. Vždycky jsem byl vrácen k sobě domů a nic tedy nenasvědčovalo, že by se to někdy mělo změnit a já byl maximálně spokojen. Jenže, labrador míní a panička s páníčkem mění. V prosinci 2007 proběhlo sestěhování do jednoho bytečku a mě začlo hubnoucí a sportovní období, který pokračuje stále. NECHUTNÝ!!! Paníček na tom teda nemá vůbec žádnou zásluhu, jen panička, ale ta mi teda neodpustí ani jeden Frolík. Začlo to odbouráním krmení od stolu, což panička přímo nesnáší, přejitím na light granule a hlavně zvýšením pohybu. Pamlsky sice dostávám, jako odměnu za správně provedený cvik bo tak, nikdy ne jen tak za nic, ale taky to pak pociťuji na večeři. Rozhodně jí mám většinou menší než by měla být. Což mám teda vlastně pokaždý, protože dle mě by těch granulí měla být plná miska a ne jen tak něco na dně. Ovšem jak postupně hubnu, líp se mi chodí, běhá a hraje a já začínám zjišťovat, že je mi mnohem líp a že věk necelých devět let neznamená, že musím být líným a nepohyblivým mastodontem.

Začínám se také věnovat některým psím sportíkům - flyballu, poslušnosti, stopám a taky obranám. Tak sledujte, jak mi to jde a jak pokračuju.

A vy můžete pokračovat dál na moje stránečky, které se stále rozšiřujou a vylepšujou. Takže, jen vstupte!!!!

 

Obrazek